GEO-CZ s.r.o.

Od devadesátých let dvacátého století vytváříme nové postupy v dokumentaci našeho kulturního dědictví a zavádíme moderní způsoby převodu ze skutečného světa do světa virtuálního. Vytváříme speciální metodiku, stavíme prototypy přístrojů, propojujeme matematiku, geodézii s archeologií a historickými obory. V posledních třech letech jsme realizovali nespočet dokumentací v rámci archeologických výzkumů po celé České republice a na Slovensku.

Digitální dokumentace archeologického výzkumu Pražského hradu (UNESCO) 2015 -17

Od r. 2003 využívá našich specializovaných služeb Archeologický ústav AV ČR Praha, pracoviště Pražský hrad. Od r. 2015 do konce r. 2017 jsme společně vytvořili podrobnou dokumentaci a vytvoření digitálních kopií archeologických horizontů pod katedrálou sv. Víta, vykopávek pod III. nádvořím Pražského hradu, zajistili geodetický suport pro revizní výzkum kostela sv. Bartoloměje a nejstaršího kostela na Pražském hradě – kostela Panny Marie.

Technologie a postupy, které používáme při spolupráci s archeology jsou samozřejmě využitelné i v dokumentaci stojících památek. Nově vytvořenou metodu videogrammetrie jsme během roku 2017, po dlouhých dvou letech testování, začali využívat v praxi při dokumentaci velkých historických areálů a členitých staveb.

Katedrála sv. Víta na Pražském hradě (2016-2021)

Nové matematické a geodetické postupy při metrické analýze obrazových dat vůbec poprvé umožnili vytvoření digitálního modelu hlavního českého chrámu ve vysokém detailu. Vůbec poprvé v historii si tak lidé mohou prohlédnout gotickou pýchu našeho národa ze všech stran, nestíněnou okolní zástavbou. Vysoce kvalitní data slouží nejen k úžasné prezentaci, ale hlavně památkářům k podrobnému stavebně historickému průzkumu. Každá část dokumentované architektury je totiž zpracována do detailů jednotlivých ozdob a jednotlivých kamenných kvádrů ve zdivu.

Pokročilé analýzy obrazu, nové matematické gridy, nové postupy při obrazovém záznamu reality ve spojení s fyzikou umožňují bezkontaktně, tedy maximálně bezpečně vytvářet přesné digitální kopie nejrůznějších objektů kolem nás i velmi cenných artefaktů a uměleckých děl. Dnes již není problém vytvořit digitální model sochy, obrazu do detailů jednotlivých tahů štětcem nebo královské koruny. V mnoha odborných studiích ještě stále přetrvává tvrzení, že skenování vysoce kontrastních materiálů (např. zlata) je bez povrchové úpravy velmi složité a skenování materiálů průsvitných a průhledných prakticky nemožné. To dnes již není pravda. Matematika a fyzika problém řeší ke spokojenosti všech uživatelů. V průběhu roku 2016 se nám podařilo připravit takové postupy a výpočty, které umožňují bezkontaktní skenování skla, drahokamů, předmětů z různých kovů apod. Postupně se nám podařilo získat plnou důvěru od správců uměleckých sbírek i od soukromých sběratelů, kteří si postupně objednávají skenování těch nejúžasnějších historických pokladů a přírodnin.

Možnosti moderní interaktivní prezentace

Doba, kdy si přednášející vystačili s přehrávání obrázků nebo powerpointovou prezentací, a kdy si muzea vystačila s vystavením předmětů ve vitrínách, je dávno historií. Posluchače a návštěvníky expozic je stále složitější zaujmout, neboť jsou stále náročnější na audiovizuální a interaktivní prožitky. V moderní expozici dnes návštěvník očekává, že vedle vystaveného artefaktu najde i interaktivní složku, která mu umožní individuální zapojení do toho, jaké informace bude čerpat a jak mu budou podány. Vracíme se tak vlastně prostřednictvím nejmodernějších technologií ke staré Komenského „Škole hrou“. Technologií, jejichž pomocí zpřístupní muzeum svou interaktivní část návštěvníkovi, je široká škála. Dnes již v každé modernější expozici bliká na návštěvníka obrazovka s videodokumenty, v těch lepších pak třeba interaktivní tabule nebo kiosky s dotykovými displeji. Problémem těchto forem prezentace však vždy zůstává přímý kontakt návštěvníka s danou technologií. Interaktivní část expozice pak přímo odchází před očima – návštěvník si není schopen dostatečně vážit věcí, které nejsou jeho. Ve všech expozicích, kam jsme v minulých letech instalovali dotykové monitory, nevydržely tyto plně funkční déle než půl roku. Proto soustředíme svou pozornost dvěma novým proudům interaktivních prezentací.

1/ Ovládání multifunkčního obsahu expozice pomocí bezkontaktních senzorů

Počítač (který je nosičem interaktivních dat) i promítaná scéna jsou mimo dosah návštěvníka. V předem určeném prostoru je postava návštěvníka snímána optickým senzorem. Multimediální prezentaci spouští divák svou přítomností a ovládá ji pohyby svého těla. Taková prezentace je možná v různých variantách složitosti a záleží prakticky jen na finančních možnostech objednatele, kterou z možností si vybere (promítání na monitorech, projekce na různá plátna, různé varianty složitého videomappingu, případně 3D a 4D projekce).

2/ Zpřístupnění interaktivních dat pomocí internetu, tabletů a chytrých telefonů

V tomto případě pracujeme s předpokladem, že danou technologii vlastní již téměř každý návštěvník expozice. V té nejjednodušší podobě umožníme přímo v expozici nasnímání jednoduchých QR-kódů s odkazy na interaktivní obsah na internetu. Nevýhodou je nutnost připojení k internetu a požadavek na vlastnictví daného zařízení (chytrý telefon). Složitějším (pro návštěvníka však velmi atraktivní) systémem je tzv. rozšířená realita. Ta přímo souvisí s virtuální realitou (tedy s počítačovou kopií něčeho skutečného), ale na rozdíl od ní se zabývá vytvářením „umělých světů“, kde můžeme např. rekonstruovat a prezentovat objekt v minulých časech, přiřazovat k němu množství dalších informací a umožnit tak divákovi, aby se dozvěděl více než při běžném pohledu na věc, nebo snáze pochopil souvislosti, týkající se daného problému. Forem způsobů prezentace rozšířené reality je opět velké množství.